Průvodce
V každém případě doporučujeme zakoupit průvodce, tím nemyslíme nějakého švarného mládence (jako jsem třeba já, nebo Jarda), ale spíše knihu. Taková kniha lze koupit většinou v knihkupectví. Nám se velice osvědčila bible z produkce Lonely Planet (čes. vyd. Svojtka, 2003), kde lze získat poměrně dost přesné informace o všech možných i nemožných zajímavostech, včetně ceny vstupného, otevírací době. Pokud nebudete chtít spát nadivoko, tak se můžou hodit i informace o ubytování. A až vám přestanou chutnat špagety a rýže s omáčkou Vitana, tak není od věci navštívit nějakou místní restošku - o té se dozvíte odkud? Ano, máte bod, z průvodce. Když to tak shrnu - prostě si ho kupte.

Cesta autem
Protože jsme se pohybovali stylem německých turistů (tedy dojet s autem přímo k památce, chvilku si něco projít a hlavně důkladně vše vyfotit (zde už je to na rozhraní mezi německým a japonským turismem)), tak vám neporadíme, jak cestovat místními vlaky, busy, letadly či ponorkou.
Pro auta platí podobné předpisy jak u nás s drobnými rozdíly. Rychlost je vcelku stejná (90 / 50), jen si dejte pozor na silnice, které vypadají jak dálnice. Od těch našich se liší nejen maximální povolenou rychlostí (90, občas 100). Je běžné, že po takovéto rádobydálnici jezdí cyklisté, u krajnice skotačí děti nebo se tam někdo otáčí. Takže dávat bacha. Policisté jsou v Pobaltí (i v Polsku) vcelku dobře vybaveni ručními radary, takže nespoléhejte na to, že uvidíte policejní auto. A zvláště v Estonsku mají hodně kvalitní vozový park, takže jim se svojí Felicií opravdu neujedete.

Trajekty
Trajekty jsme okusili dva, a to cestou na ostrov Saaremaa a na Kuršskou kosu. Na Saaremuu jezdí trajekty zhruba každou hodinu a jedna cesta stojí okolo 400Kč (auto a 4 mladí perspektivní lidé). Zatímco cestou na ostrov nebyl žádný dramatický nával, tak cestou zpět jsme si trochu počkali. Cesta trvá asi půl hodiny. Na Kuršskou kosu opravdu nejezdí trajekty z mezinárodního přístavu, to už víme dobře. Zpáteční lístek (asi nikdo moc do Ruska nejezdí) stojí zhruba opět okolo 400Kč a cesta trvá 10minut. Trajekty jezdí většinou podle potřeby.

Spaní
Spánek je důležitá a přirozená součást většiny lidí, takže někdy k večeru asi nebude od věci rozbít tábor. Tím nemyslím, že by jste měli přepadnout malé estonské skauty, roztrhat jim stany a ukrást vlajku, ale že budete asi chtít někde přespat. Příhodné místo lze najít téměř kdekoli. Většinou se nám podařilo objevit něco u moře, takže jsme měli zajištěné i mytí (nás i nádobí). Místa, kde jsme přespávali, jsou více popsána v textu o jednotlivých dnech. S domorodci jsme žádné problémy neměli (ale radši vezměte nějaké korálky a zrcátka sebou), většinou jsme spali dost daleko od nějakých domů.

Peníze
Aby student řekl, že neměl s penězi problém, je asi podivné, nicméně pravdivé. Místní měnu jsme většinou získali návštěvou domorodého bankomatu, kde nechybí možnost zapnutí anglického jazyka. Jídlo a benzín jsme platili téměr vždy kartou a bez problémů (Visa Electron). Pokud by jste neměli dost místní měny, tak se dá přežít i s eurama.

Lingvistické cvičení
Domluva s domorodci byla většinou zajímavá, ale vcelku vždy nakonec úspěšná. Anglicky mluvících lidí moc nenajdete a o místní jazyk se, zvláště v Estonsku, nemá smysl pokoušet. Asi by dost pomohla znalost ruštiny, ale my mladí perspektivní lidé jsme o ni byli již ochuzeni. Na druhou stranu jí je ale vcelku dost dobře rozumět.

Několik odkazů
I když v Googlu asi umí vyhledávat každý, tak přidávám tři odkazy, které nás inspirovaly a ze kterých jsme čerpali nějaké informace. Pobaltské národní parky či jiná místa jsou na internetu dobře zdokumentovaná a není většinou problém nalézt k nim nějaké informace.
http://matylda.wz.cz - o cestě jedné slonice
http://pobalti.wz.cz - obecné info
http://www.laavekompanii.ee - trajekty na estonské ostrovy