Na náš výlet jsme vyrazili 11. 7. 2005 z Brumovic-Skrochovic, Libuščina bydliště. Po ranním puzzle s názvem "Poskládej věci 4 lidí na 14 dní do jedné malé Felície" jsme se ještě stihli zastavit na malý nákup v Opavě (abychom zaplnili prázdná místa v autě), ale kolem 11:30 už jsme přejížděli hraniční přechod v Těšíně a konečně byli po dlouhé době "doma". Pro neznalce doplňujeme informaci o našem tříměsíčním studijním po bytu na univerzitě v Lublinu (více v článcích u Buráka či Piškota). Kousek za hranicema Burák vystřídal Libušku za volantem a ukázalo se, že nebude jednoduché ho od něj (nebo od ní (rejpavá poznámka - autor Piškot)) odlepit. Tento den se to rozhodně nepovedlo. Počasí bylo docela deštivé, ale cesta ubíhala poměrně v pohodě. Krakówu jsme se raději vyhnuli a jéchali jsme směrem k Lublinu.

Myslím, že se docela hodí informace o cestování automobilem zejména v Polsku, ale i v dalších pobaltských státech. Vzhledem k tomu, že silnice prvních tříd jsou především v Polsku hodně široké s dostatečně velkou krajnicí o šířce Malucha, je zvykem, že pomalejší uhýbá do těchto míst rychlejším řidičům. Lze tak v pohodě předjíždět, i když jede něco v protisměru. Hlavně buďte na pozoru, když v tom protisměru někdo předjíždí a nebezpečně rychle se k vám začíná blížit. Raději mu také lehce uhněte. Více naleznete tady.

Po asi šesti hodinách jízdy nedaleko soutoku řek Wisla a San najednou někdo prohlásil, co že znamená ta značka připomínající přívoz. Piškot pohotově zareagoval, že už ví, co znamená další značka v atlasu - ano byl to přívoz. Chvíli jsme počkali než převezou povoz s koňmi a za 3ZL (22Kč) nás během 5 minutek převezli také. Ve sbírce zážitků z tohoto dne nelze opomenout ani skvělou fikačku mezi silnicemi. Raději jsme zvolili o 10 km kratší cestu, která však vzhledem k její kvalitě trvala několikrát déle. Prostě to bylo možná kratší, ale rozhodně pomalejší = tzv. Piškotova zkratka. Už ale víme, co znamená tenká bílá v autoatlase. Téměř přesně v 20:00 jsme dorazili do Lopienniku Górneho, kde bydlí naše polská kamáradka Dora. Přivítala nás několika výbornými chody pizzy, salátu a dezertu a byla lehce vedle z novinek v naší čtyřce. Furt mlela něco o nějakém kaleidoskopu a Jarda dělal, že jí nerozumí. Docela unaveni jsme zalehli už kolem desáté.