Po nádherném ranním probuzení v idylickém prostředí majáku proběhla léčba ran z předchozí komáří bitvy lépe ve stanu č. 2, a tak Burák s Libuškou vyrazili ráno běhat. To bylo asi poprvé a naposled, kdy tento stan vstával dřív. Ve smyslu don´t hrout it jsme vyrazili kolem 12 směrem na sever z nejjižnějšího místa ostrova. První zastávkou byla pláž kamenných mužíků, kde jsem nezapomněli vytvořit jednoho českého s typickou červenou čepičkou symbolizující množství alkoholu v krvi Čecha zoufale se bránícího náporu komárů alkoholem.

Druhou naší zastávkou byla přírodní rezervace Vidumäe. Mírný deštík nám naštěstí znemožnil nějakou delší prohlídku, takže jsme se jen vyškrábali na celkem vysokou vyhlídkovou věž. Odtud byl ten den opravdu naprosto famózní výhled, kterému mohla konkurovat snad jen vyhlídková plošina v rezeravci Nigula Raba. Vidět bylo totiž velký kulový, takže jsme se nahoře jen vyfotili a rychle zmizeli směr Kuresaare. Tam jsme odeslali pohledy, všem napsali, jak se máme báječně a také našli ještě jednu místní zajímavost. Na jednom z pohledů jsme si totiž všimli celkem hezkého útesu a protože byl relativně po cestě, tak jsme k němu zamířili. Stejný úmysl mělo celkem dost lidí, takže se jednalo o asi nejvíce navštěvovanou památku ostrova. Útes byl celkem hezký, a po informaci, že ještě v 16. století se z něj házely děti dolů jako oběť bohům, jsme dostali hlad a u parkoviště jsme vystavili na odiv naše kulinářské umění. Po baště jsme vyrazili k další typické pohlednicové atrakci ostrova - větrným mlýnům. Cestou nám Janča předvedla na šotolinové cestě to, o čem Colin McRae jen sní. Asi v 60km/h jsme po menším smyku skončili mimo cestu, naštěstí bez sebemenších materiálních či fyzických škod. K větrným mlýnům jsme i přes tento pokus o ukončení výletu dorazili v dobré náladě. Snaha o roztočení jednoho z ramen nebyla korunována úspěchem a protože Libušce zas vyhládlo, tak jsme jeli spát a večeřet na stejné místo jako předevčírem.

Nechyběl ani ohýnek, výborné estonské klobásky, kytara a vínečko. Piškot se projevil jako zkušený pivař, ale nezkušený vinař. Ani silná pomoc téééé z Hanééé nepomohla zdolat korkový špunt. Na řadu musel přijít zkušený vinař z Vysočiny, kdy pod náporem jeho zkušené a silné ruky korkový špunt neodolal, ba dokonce ani vteřinu nepřemýšlěl. Za silné Dobré psychické podpory špunt vyletěl z láhve ven a došlo tak k jejímu otevření. V půlce večeře nám začalo lehce poprchat, a proto jsme honem rychle dopékali a nakonec dojídali a dopíjeli vše ve stanech.