Po lehce deštivé noci, jsme se probudili opět do slunečného dne. Ten jsme zahájili tradiční rozcvičkou, po které následovalo koupání a mytí v moři. Tentokrát nám dělaly společnost malé medúzky, takže se z nudného rituálu stala hra na babu. Vyhráli jsme naštěstí my, medúzky měly smůlu. Moře se nám aspoň pomstilo tím, že si Piškot zarazil do nohy malou mrtvou rybičku, respektive kostřičku čouhající z jejího těla.

Tento den nás čekal přejezd až do Lotyšska, takže jsme sbalili saky paky a vyrazili směr přístav na Muhu. Cestou jsme se stihli vyfotit u značky se sobem. Nebyli jsme ovšem jediní, kdo chtěli v neděli kolem oběda opustit ostrov a tak jsme si nějakou tu hodinku na trajekt počkali. Naštěstí přijel jeden trajekt navíc, takže kolem třetí jsme už mířili směr Lotyšsko. Cestou jsme se ještě zastavili v přírodní rezervaci Nigula Raba. Informace na netu byly poměrně chudé, takže jsme se těšili na kvalitní dohledávku. Cestou k rezervaci jsme naměřili přesně 8295m dlouhý úsek silnice bez jediné zatáčky a cestou zpět jsme na něm pak testovali zrychlení z 0 na 100 km/h naší Felicie. Rezervaci jsme nakonec našli docela v pohodě, co ale nebylo v pohodě, byl její obsah. Co znamená Raba víme (bažina), ale co slovo Nigula už asi taky. Nigula znamená estonsky určitě "hovado", protože ty tam na nás dělaly doslova nálety. Koncentrace hovad na metr krychlový byla podle našich skromných propočtů asi 1000ks. Naštěstí se jejich počet snižoval úměrně tomu, jak mizely stromy a bažina se stávala otevřenější. Jednalo se o asi 3,5km dlouhou vycházku po prknech, okořeněnou jednou naprosto unikátní vyhlídkovou plošinou, ze které nebylo vidět, kromě místního pralesa, vůbec nic.

Po návratu na hlavní pobřežní silnici a překročení hranic Lotyšska jsme už pomalu vyhlíželi místo na spaní. Nakonec jsme se díky dopravní zácpě, kdy se asi Rižáci (slovo vytvořeno podle vzoru (i chování) Pražáci) vraceli domů z chat, rozhodli hledat přespání v těsné blízkosti NP Gaujas, lépe řečeno přímo v něm. Po několika kilometrech jízdy po lesní cestě, jsme našli cosi jako chatu s tábořištěm. Vyslali jsme samozřejmě Jardu. Ten okamžitě okouzlil místní děvu, která ho zatáhla do chaty, dlouze si rovnala vlasy a nakonec mu věnovala mapu s doporučením pro místo na spaní. Nakonec jsme tedy skončili na jednom opuštěném parkovišti v lese, kde jsme vyrušili několik mileneckých párů (i trojic), které si přijely v prostorných vozech zašpásovat.