Poslední ráno v cizině (i když Polsko není zas tak cizí) jsme se probrali pár kiláků od Krakova a hlavně pár kiláků od Ojcówa – centra Parku Narodowego Ojcowskego. Po sbalení stanů okolo prošlo pár domorodců, asi na houby. Snídaní jsme se nezatěžovali a popojeli do parku.

První zastávku jsme udělali u kapličky, která stojí uprostřed potoka a jmenuje se, jak jinak, Kaplica na wodzie. Rovnou jsme si před rozbalili snídani a v klidu posnídali. Pak jsme popojeli asi kilák na jediné a samozřejmě placené parkoviště a vydali se na procházku po parku. Už jsme si zvykli, že většina (rozhodně ale ne všechny) polských národních parků je asi tak na úrovni našich CHKO, takže se od nich nedá čekat nic světoborného. Celý národní park je v podstatě jedno delší údolí potoka Prądnika, ve kterém je několik vápencových skalních útvarů a jeskyní. Protože se jednalo o poslední výlet naší expedice, tak se všichni nějak podivně loudali. No dobře, možná to bylo i kvůli něčemu jinému, ale to je jedno. Prostě jsme tak nějak proloudali asi 5km vycházku a hurá domů.

Cesta skrz severní část katowické aglomerace proběhla v pohodě a tak jsme kolem čtvrté odpolední doslova probudili celníky na přechodu v Krnově. Po nakoupení nezbytných zásob jsme se už smířeni s osudem vydali na místní cvičnou horolezeckou stěnu pod vrchem Cvilín. Bohužel nebyla otevřená a tak jsme se museli spokojit s výšlapem na rozhlednu. Tam jsme dorazili přesně deset minut po jejím uzavření a tak jsme se vydali najít nějakou restošku, kdebychom doplnili něco živin. U další rozhledny byl potlach hochů od Bobří řeky a tak jsme nakonec skončili v jakémsi penzionu. Především Kofola šla po těch dvou týdnech na dračku.

U Libušky jsme pak navečer prohlásili zájezd za ukončený. V koupelně jsme ze sebe odsekali majzlíkem vrstvu špíny, Piškot oholil strniště, Jarda zastřihl vous a děvčata vytáhla poslední kusy ze svého šatníku. Potom jsme vytáhli dobře vychlazené lotyšské víno (vynikající) a dali se do prohlížení fotek (ať žije digitál). Uvidíme, kam se vypravíme za rok – předběžně asi opět k moři – na Ukrajinský Krym.